Název:	Lamborghini: American Challenge
	Vydavatel:	Titus
	Rok vydání:	1994
	Žánr:	Závodní
	Hodnocení:	85 %
	Velikost souboru:	634 kB
	Download:	lamborghini.zip

Někteří z vás možná někdy hráli nebo alespoň slyšeli o některé z her ze série Crazy Cars. Věřte nebo ne, ale právě máte před sebou třetí díl této série. U většiny z vás, u kterých funguje logické myšlení klasického typu, teď vyvstupuje na povrch otázka, proč se tedy hra nejmenuje Crazy Cars 3... Hned vysvětlím :-) Lamborghini: American Challenge je verze téže hry určená pro americký trh. A proč vám tedy cpu tohohle zámořského bráchu, ptají se nyní mnozí? :-) Inu proto, že mu vývojáři přidali ještě něco navíc. Tím něčím navíc je v tomto případě verze hry pro dva hráče, ale k ní až později. Jak už jsem se zmínil, série se jmenuje Crazy Cars. Těm z vás, kteří absolvovali alespoň pár lekcí angličtiny snad nemusím vysvětlovat, že má tato série k serióznímu simulátoru daleko asi jako (nemůžu teď přijít na žádné vtipné přirovnání, a proto použiji obligátní...) prase :-) Jedná se tedy o nefalšovanou arkádu připomínající třeba hru Lotus.

Nyní něco málo k pravidlům. Na začátku máte poměrně nadupaný vůz Lamborghini Diablo jásavě žluté barvy a jste zařazeni do 4. divize amerického šampionátu. Vzhledem k tomu, že se závodí na amerických dálnicích v rychlostech kolem 300 km/h, nemusím ani snad dodávat, že jde o šampionát ilegální. Šampionát čítá celkem 20 jezdců, se kterými se budete střídavě potkávat při jednotlivých závodech. Každá divize má určitý počet závodů. Není potřeba odjet všechny, stačí, když nasbíráte potřebnou sumičku ke koupení licence do vyšší divize. Ale aby tato licence nabyla platnosti, musíte se ještě zúčastnit souboje s nemilosrdným časem na obyčejné okresce přecpané kamiony. Netřeba ani dodávat, že čím vyšší divize, tím těžší soupeři a obtížnější tratě. Ještě jsem zapomněl dodat, že každý závod má určité startovné, které musíte složit před začátkem závodu. Za první místo se bere zhruba dvojnásobek, za druhé zhruba výše startovného a za třetí již jen pakatel. Z toho vyplývá, že hra téměř netoleruje klopýtnutí. Ve stavu nejvyšší nouze ještě můžete použít boost (implicitně klávesou Enter), který vám na okamžik udělí opravdu závratnou rychlost. Bohužel máte na začátku jen jeden a další si můžete přikoupit jen za pořádný svazek stodolarovek. Přivydělat si můžete také tím, že se před samotným závodem vsadíte s vašimi oponenty. V případě prohry v závodě samozřejmě o peníze přijdete. Tento prvek dodává hře na napětí, téměř každý závod pro vás pak bude "hop nebo trop".

Občas, pokud se vám bude dařit, se vám může podařit ulít nějaké peníze bokem. V tom případě rychle spěchejte do obchodu, kde si můžete vybrat z mnoha vylepšení. Namátkou třeba antiradar, pneumatiky s hroty, brýle pro noční vidění nebo třeba vícestupňovou převodovku. Nutno ještě podotknout, že bez častého upgradu vašeho vozu vás soupeři nemilosrdně smetou a budete muset začít znovu. Před chvílí jsem zmínil antiradar, ti bystřejší z vás z toho již jistě vyvodili správný závěr, že se ve hře vyskytuje policie. A vzhledem k nelegálnosti pouličního závodění je velmi nesmlouvavá a navíc disponuje vždy o chlup rychlejším bourákem, než vlastníte vy. Z toho vyplývá, že abyste se jí zbavili, musíte dělat různé prasečinky jako vytlačování mimo silnici nebo blokování cesty civilními auty (to mi připomíná, že jsem se o civilistech ještě nezmínil; mají jedinou funkci - zavazet na silnici). Pokud vám policie zdemoluje vůz a ten se stane nepojízdným, závod pro vás končí. Ale nebojte se, zničit auto v této hře bez přičinění policie není vůbec obvyklé. Vaše Diablo totiž vydrží nespočet nárazů do betonových sloupů v rychlostech, o kterých si může většina z nás nechat jen zdát. Někdy je dokonce lepší narazit do nějaké překážky kolem trati, ta vás totiž "šoupne" zpátky na vozovku, v opačném případě vám chvíli potrvá, než se vyhrabete z písku či jiného pomalého povrchu daleko za krajnicí. Po závodě jen stačí zajet do garáže a tam auto za pár šupů nechat opravit.

Možná teď máte pocit, že tato recenze nemá absolutně hlavu a patu. A máte pravdu, je to zřejmě způsobeno tím, že jsem hru opravdu dlouho hrával za svých mladých let a nedokáži hru standartně a pochopitelně popsat. Vždy, když píšu o nějakém prvku hry, hned mě napadá tuna dalších. O téhle hře bych mohl psát opravdu dlouho, ale pochybuji, že vás to zajímá. Radši si hru stáhněte a zahrajte sami. Jen doplním pár údajů o grafice, která je opravdu pěkná a splitscreenu, který dává hře další rozměr. Dál hru raději nebudu pitvat, protože bych se do toho opět zamotal. Na závěr jen snad opožděné poděkování společnosti Titus, že dokázala sérii vytáhnout z herního bahna, do kerého zapadla díky opravdu nevydařené dvojce. Nyní vám již popřeji jen příjemnou zábavu při hraní jedné z nejoblíbenějších her mého dětství.